1. Ahoj, Nico, a děkujeme, že se s námi podělíš o svoje myšlenky. Jak jsi začal pracovat pro Carmeuse?
Vždy jsem chtěl pracovat tak, jako každý jiný, takže po skončení studia jsem si začal hledat práci. A ještě předtím jsem absolvoval stáže. Pro mě to byla velká příležitost být obklopený lidmi bez handicapu.
Jeden z mých přátel pracoval v Carmeuse, takže jsem jim poslal svůj životopis a průvodní list. Byli velmi otevření a navrhli mi pracovat u nich v komunikačním oddělení. Byl jsem pozvaný na návštěvu kanceláří, zda je pro mě všechno dostupné, protože se pohybuji na vozíku. Všechno bylo perfektní a byl jsem velmi motivovaný zaměstnat se ve společnosti a získat skutečné pracovní zkušenosti.
2. Co si myslíš o tom, jak společnost Carmeuse jako zaměstnavatel přistupuje k zaměstnancům se zdravotním postižením? Jakým výzvám musíš v práci čelit a jak si s nimi dokážeš poradit?
V Carmeuse se cítím respektovaný a vlastně mám raději, když se se mnou nezachází speciálně. Prosím lidi, aby to nepřeháněli s ochranářským přístupem a aby na mě nehleděli jinak, ale na začátku je normální, že nevědí, jak reagovat. Jsem na tyto situace zvyklý a maximálně se snažím, aby se cítili komfortně.
I když je Carmeuse globální společnost, stále je tu cítit rodinný duch a to pro mě znamená hodně. Myslím si, že jde o velmi flexibilní společnost s lidmi, kteří mají otevřenou mysl. Rád tady pracuji a jsem rád součástí této globální rodiny.
Měl jsem možnost absolvovat setkání s názvem „oběd s učením“, kde jsem se mohl představit velkému shromáždění lidí v Carmeuse a to znamenalo pro mě a moje kolegy prolomení ledů.
Můj tým je výborný a vždy se tady cítím vítaný. Někdy organizujeme týmové aktivity a velmi se na ně těším. Umožňuje mi to dělat něco jiného vedle běžné každodenní rutiny.
Co se týká mého handicapu, společnost Carmeuse pro mě postavila speciální rampu, takže mám snadný přístup do svojí kanceláře bez pomoci.
3. Máš pro nás nějakou speciální radu, jak přistupovat ke kolegům s postižením na pracovišti?
Jsou některé věci, které bych poradil každému, aby na ně myslel při kontaktu s kolegou s postižením.
- Nechte tuto osobu, aby se sama rozhodla, zda se cítí schopná něco udělat nebo ne. Někdy si můžete myslet, že je pro mě něco složité, ale ve skutečnosti to tak není.
- Osobě můžete určitým způsobem poradit.
- Nestyďte se u lidí s postižením a opusťte svoji komfortní zónu.
- Dejte jim šanci, aby se opět integrovali do systému.
- Věnujte pozornost malým detailům a jen jim řekněte „ahoj“. Malé věci mohou změnit velmi mnoho.
4. Jak vidíte rovnováhu mezi vaším handicapem a možností mít normální život (přátelé, aktivity, práce)?
Snažím se organizovat věci v maximálně možné míře sám. Pracuji na částečný úvazek a po práci se zaměřuji na fyzickou rehabilitaci.
Skutečně se pokouším opustit svoji komfortní zónu a setkávám se s lidmi, i když je to velmi těžké. Nemám takovou svobodu jako lidé bez postižení, ale v maximální míře se snažím mít normální život. Chodím ven, do obchodu s potravinami, se svými přáteli. A upřímně řečeno, cítím se velmi dobře.
Photo credits: J.C. Guillaume
Obrázek
